prof. Ernst Kramer, Univerzita Basilej
V důsledku římskoprávní tradice našich kontinentálních soukromoprávních řádů používají se i dnes, a to jak v judikatuře, tak v nauce mnohé latinsky formulované maximy (věty, „regulae iuris“ apod.), jako je například „falsa demonstratio non nocet“ nebo „venire contra factum proprium non valet“. Tyto maximy se týkají, jak bude v přednášce vysvětleno, velmi často metodologických problémů aplikace práva jak při výkladu zákonů, tak i otázek výkladu smlouvy. Po krátkém úvodu, v němž se staví otázka, do jaké míry jsou tyto latinské maximy ještě dnes platné, budou tyto fenomény analyzovány. Středem pozornosti je výklad často velmi kontroverzní otázky o platnosti změny smlouvy, která nerespektuje výhradu formy obsaženou v původní smlouvě. Platí zde analogicky zásada „lex posterior derogat legi priori“?
V němčině, se simultánním tlumočením.