JUDr. Tomáš Dumbrovský
Duální ústavy považují některé hodnoty, principy nebo mechanismy za hodné vyšší ochrany. Zpravidla výslovně vylučují možnost jejich změn. Tím dávají soudu monopol na stanovení jejich obsahu, jak dokazuje fenomén neústavních ústavních zákonů nebo využívání klauzulí věčnosti pro přezkum evropského práva národními soudy. Cílem příspěvku je ukázat, že dualita ústavy může být kompatibilní s hodnotou, kterou klauzule věčnosti paradoxně chrání – demokracií, pokud je obsah materiálního jádra navázán na společenský diskurz v období paradigmatických změn (ústavních momentů). To má zásadní důsledky nejen pro ústavní výklad, ale také pro koncept ústavní identity, tzv. counter-limits doktríny národních soudů ve vztahu k evropskému právu, nebo návrhy na „dekonstitucionalizaci“ části primárního práva.