Předmětem konference je klíčová otázka hodnocení důkazu, tzv. míra důkazu. Jde o myšlenkový proces, jenž na základě informací o jejich uskutečněné minulosti provádí jeho rekonstrukci. Událost z minulosti nelze zopakovat, ale jen se přiblížit k reálnému ději. Vždy jde o to, do jaké míry toto přiblížení lze pokládat za hodnověrné; jedná se o pravděpodobnost nezopakovatelné skutečnosti. K řešení tohoto problému existují v zásadě dva krajní přístupy. První, který lze nazvat hypotetickým či spekulativním, vychází z přesvědčení soudce. Používá termínů pravda, jistota, neexistence pochybností apod. Výsledkem je „vše anebo nic“. Druhý přístup je na první pohled exaktnější, neboť měří míru důvěryhodnosti rekonstrukce stupněm pravděpodobnosti. Za dokázané pokládá takové skutečnosti, jež se jeví pravděpodobnými například již z 51 % a v této míře lze uznat uplatňovaný nárok.
Účelem konference je především seznámit se s různým pojetím v relevantních jurisdikcích v Evropě. Druhým účelem je pokus o stanovení adekvátního řešení. Konečně by měla konference sloužit k obecnému znalostnímu obohacení, a to nejen publika, ale i samotných referentů.